Ivana (www.odborny-prekladatel.cz)
Asi bude každému jasné, že při překladu právních předpisů je znalost teorie překladu právních textů i všeobecný přehled o jednotlivých právních systémech pro překladatele naprostou nezbytností. Bez potřebného širokého povědomí o právním kontextu překládaného textu nelze v žádném případě vyprodukovat kvalitní překlad.
Obecně se překladatel při převodu právního textu do cizího jazyka potýká s několika problémy. V našem článku se zaměříme na právní překlady do angličtiny a na jedno z nejdiskutovanějších témat při překladu právního textu z českého do anglického jazyka, jímž je používání modálního slovesa shall.
Návyková terminologie
Použití správného modálního slovesa je určující pro správnou interpretaci překládaných ustanovení. Ale právě v případě používání slovesa shall se názory na jeho používání liší. Dle převážné většiny právníků i překladatelů tvoří toto sloveso nezbytnou součást anglických právních textů. Musíme souhlasit, že jej lze považovat za typický znak právních textů, ačkoliv se jeho používání nezakládá na jednoznačnosti, spíše na určité dogmatičnosti.
Dr. Chromá, která mimo jiné zajišťuje Doplňkové studium pro překladatele právních textů na Právnické faktultě Univerzity Karlovy, ve své knize Právní překlad v teorii a praxi cituje několik odborníků, kteří připouští, že se právníci toto sloveso učí používat během svých studií a tento návyk si dále upevňují i během své právnické praxe.
Právní překladatelé pak pouze přebírají lingvistické vzory, jež nacházejí v původních normativních textech. To platí i v případě používání slovesa shall, jež je považováno za typický prvek anglických právních textů.
Výkladové problémy překladu
Problém však nastává v nadužívání shall, a to i v několika významech, tedy ke stanovení povinnosti, povolení, možnosti, ale také k vyjádření budoucího času. Toto nadměrné používání vede k interpretační nejednoznačnosti, tedy následně k problémům při výkladu práva.
Jak tedy při překladu právních textů postupovat?
Jak ve své knize uvádí Dr. Chromá, australská a britská právní literatura zcela jednoznačně vylučuje používání tohoto slovesa v právním textu, zatímco odborníci v USA se přiklánějí k používání slovesa shall v případě stanovení povinnosti, příkazu či nařízení. Toto omezení je podpořeno i několika soudními rozhodnutími, která prokázala problematičnost interpretace tohoto slovesa.
Překladatelé se mohou používání slovesa shall vyhnout použitím prostého přítomného času či případně volbou interpretačně jednoznačného ekvivalentu, jehož význam je obecně předvídatelný, např. musí – must, mít povinnost – have a duty, být povinen – be obliged, může – may, nesmí – may not, atd.
