Definice pojmu superlegalizace

Superlegalizace znamená vyšší ověření listin. Jedná se o úkon, který provádí správní orgán a ověřuje jím veřejnou listinu nebo listinu již jednou úředně ověřenou. Pak je tuto listinu možné použit v zahraničí. Superlegalizaci českých listin provádí orgán státní správy nadřízený orgánu, který listinu vydal (např. Ministerstvo spravedlnosti ČR).

Po něm následuje další ověření podpisu a úředního razítka daného nadřízeného orgánu státní správy Ministerstvem zahraničních věcí ČR a nakonec ještě ověření podpisu a úředního razítka Ministerstva zahraničních věcí ČR diplomatickým nebo konzulárním úřadem státu, na jehož území má být listina použita. Superlegalizace není zapotřebí, pokud je uzavřena mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, např. Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin z 5. října 1961, jež odstranila mezi smluvními státy požadavek superlegalizace a nahradila jej zvláštní doložkou, tzv. apostilou.

Superlegalizací se opatřují matriční dokumenty, jako jsou oddací listy a rodné listy, jichž je zapotřebí např. pro uzavření sňatku v zahraničí, dále pak výpisy z obchodního rejstříku (pro zakládání společností), diplomy (pro účely uznání vzdělání v zahraničí, nostrifikace), plné moci (pro provádění nejrůznějších právních úkonů) a řada dalších listin požadovaných při úředních úkonech v zahraničí.

S daným pojmem souvisí soudní překlady.