Kvalita soudních překladatelů

Pozice soudního překladatele vyvolává u mnoha lidí respekt, obdiv, uznání. Jsou však znalosti a erudice všech soudních překladatelů na stejné úrovni? Jak těžké je získat „kulaté razítko“? A ověřují se průběžně znalosti těchto překladatelů? V dnešním článku se podíváme pod pokličku procesu jmenování soudních překladatelů a jejich působení v praxi.

Znalci překladatelského oboru

Mnozí by čekali, že znalci v oboru by měli být jen ti nejlepší z nejlepších. K získání tohoto prestižního postavení by měli dosáhnout nejlepšího překladatelského vzdělání, měli by mít dlouholetou praxi v oboru a měli by být motivováni k dalšímu průběžnému vzdělávání. Tak jako u všech znalců jmenovaných českými soudy, také u soudních překladatelů je nesmírně důležité, aby neustále sledovali dění ve svém oboru, navštěvovali odborné terminologické semináře a průběžně prohlubovali své znalosti, aby mohli nabídnout vskutku znalecké služby.

Ověřování překladatelských znalostí

Problém možná nepředstavují ani tak nově jmenovaní překladatelé, jelikož byla před dvěma lety konečně zavedena pro uchazeče o jmenování soudním překladatelem povinnost absolvovat právnické minimum. Je však otázkou, jak jsou na tom dříve jmenovaní soudní překladatelé, kteří žádné zkoušky ani minimum absolvovat nemuseli a u nichž ani není průběžně kontrolována stávající kvalita jejich odborných překladatelských znalostí. Pokud například před 20 lety získali razítko, nikdo již dále neověřoval a neověřuje, zda jsou tito překladatelé stále na špičkové úrovni, pokud o to sami z vlastní aktivity nemají zájem.

Nechceme zde samozřejmě prvoplánově podezírat starší soudní překladatele, protože věříme a víme, že velká část z nich na sobě stále pracuje. Existuje však podle našeho názoru i velká část těch, u nichž razítko soudního znalce v oboru překladatelském vzbuzuje značné pochybnosti.

Podmínky pro nové uchazeče v ČR

Podmínky pro nové uchazeče jsou již náročnější, než tomu bývalo dříve:

• získání vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu překladatelství a tlumočnictví, NEBO v magisterském studijním programu učitelství jazyka, filologie, NEBO v jiném magisterském (inženýrském) studijním programu
• absolvování státní jazykové zkoušky speciální pro obor překladatelský nebo tlumočnický (NEPLATÍ U ABSOLVENTŮ OBORU PŘEKLADATELSTVÍ A TLUMOČNICTVÍ)
• absolvování doplňkového studia pro tlumočníky a překladatele v oblasti práva na právnické fakultě VŠ
• min. 5 posledních let aktivní překladatelské a tlumočnické praxe (převážná část musí být získána po ukončení vysokoškolského studia)
• rodilí mluvčí, tj. osoba, jejímž rodným jazykem je daný jazyk – získání vysokoškolského vzdělání v rodném jazyce (ve zvlášť odůvodněných případech lze nesplnění této podmínky prominout)
  
  

Podmínka pěti let působení v oboru se nám zdá nedostačující, protože v praxi každému překladateli chvíli trvá, než se vyprofiluje (mimochodem, profesionálního překladatele poznáte zpravidla podle toho, že se specializuje na určitý obor), než si vybuduje dostatečnou síť klientů, od nichž dostává texty, které ho něčemu naučí.

Porovnání podmínek se Slovenskem

Do jisté míry by ale mohl být tento problém eliminován tím, že by uchazeč o jmenování soudním překladatelem musel složit náročnou zkoušku, jako je tomu například na Slovensku. Slovenští uchazeči o razítko soudního překladatele musí projít jednak odborným minimem sestávajícím z teoretických znalostí zákonných předpisů a praxe a jednak dosti náročnou praktickou zkouškou, která opravdu do hloubky prověří jejich znalosti a kvalifikaci.

Abychom si to přiblížili, uchazeč dostane k překladu text, o němž předem ví pouze to, že je typický pro úřední překlady, ale pravda je taková, že to může zahrnovat vše od oddacího listu přes překlad smlouvy až po překlad soudního rozhodnutí nebo evropského zatykače. K dispozici má pouze papír, propisku a právnický slovník v knižní podobě, tedy žádný Internet, elektronický slovník nebo překladatelský software.

Zavedení povinného absolvování právnického minima v České republice je dobrým znamením, že tímto směrem se ubírá i situace u nás.

Podmínky pro dříve jmenované soudní překladatele?

Jak jsme již výše nastínili, toto vše se týká pouze nových uchazečů o jmenování soudním překladatelem. Nicméně zůstává zásadní problém s velkou částí starších překladatelů, a to jak u nás, tak na Slovensku. V obou státech není zaveden systém testování již dříve jmenovaných překladatelů. Znalosti a kvalita jejich práce zůstává zcela na jejich píli a aktivitě.

Ano, někdo může samozřejmě poznamenat, že soudní překladatel za svou práci ručí svým vlastním jměním a osobou, a je přeci v zájmu samotného překladatele, aby odváděl kvalitní práci - ale ruku na srdce, je takové řešení klíčem ke kvalitní překladatelské práci na úrovni znalce? Navíc z dané praxe vyplývá, že se pak k razítku nemusí dostat někteří mladší, ač zkušenější překladatelé, kteří na rozdíl od svých starších kolegů, kteří byli jmenováni v době, kdy ještě neexistovala povinnost absolvovat alespoň zmiňované právnické minimum, jsou často kvalitativně mnohem dále.

Doporučení: odborné překladatelské zkoušky po 5 letech

Domníváme se, že náročné odborné překladatelské zkoušky, které by platily plošně pro každého soudního překladatele a musely by být opakovány např. jednou za 5 let, by zcela jistě byly na místě v obou státech. Zvedla by se tím jednak úroveň překladů, dále každý soudní překladatel by byl 100% erudovanou osobou na svém místě a mimo jiné by došlo k vylepšení pověsti překladatelské praxe.

Tato změna však s sebou nese pověstné „píchnutí do vosího hnízda“, a proto ji v brzké době s největší pravděpodobností nelze očekávat. Proč se pouštět do změny, která je v mnohém a pro mnohé nepohodlná? Nyní je vše v rukou daného konkrétního soudního překladatele.

A jak jsou na tom jiné znalecké obory? Není zde situace podobná? Zbývá jen doufat, že zavedením povinného absolvování právnického minima pro překladatele změna k lepšímu nekončí.