V rámci České republiky se ověřenému překladu říká také soudní překlad nebo překlad s razítkem. Jedná se o dokument, který obsahuje výchozí text, což musí být buď originál nebo notářsky ověřená kopie originálu, dále obsahuje cílový text, což je překlad výchozího textu provedený zásadně soudním překladatelem (tlumočníkem), a dále doložku. Tento dokument pak „říká“, že výchozí a cílový text jsou co do obsahu zcela totožné.
Způsob vyhotovení ověřeného překladu je pevně stanoven v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Každý soudní překladatel, tedy správně soudní tlumočník, musí dodržet veškerá takto stanovená kritéria.
K čemu je ověřený překlad?
Ověřený překlad vyžadují zvláště státní instituce (jak tuzemské, tak zahraniční), které na základě soudního překladu mohou pracovat s cizojazyčnými dokumenty. Jsou to matriky, finanční úřady, úřady sociálního zabezpečení, soudy atd. Mohou jej však vyžadovat i soukromé nebo polostátní společnosti, např. banky, pojišťovny, letiště atd.
Mezi nejčastější překládané a zároveň ověřované dokumenty patří rodné listy, úmrtní listy, plné moci, smlouvy, doklady o zaměstnání, živnostenské listy atd. Mohou to však být i smlouvy, normy, certifikáty aj.
Kdo je soudní tlumočník (překladatel)?
Soudní překladatel (správné označení "soudní tlumočník"), je osoba, která je jmenována příslušným krajským soudem. Při svém výkonu musí splňovat a řídit se platnou legislativou, konkrétně zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.
Přeložení a ověření pouze části dokumentu
V případě, že požadujete ověřený překlad pouze některých listů vašeho dokumentu, nechte si okopírovat a notářsky ověřit pouze stránky, které chcete přeložit. Tyto kopie zkompletujte a předejte je soudnímu překladateli. Překladateli však zároveň předejte i celý originální dokument, kde se mohou nacházet důležité informace pro soudní překlad vyjimutých stránek.
Soudní překladatel může do značné míry překlad k ověření odmítnout, např. pokud jsou odstraněny strany, které jsou pro obsah dokumentu zásadní, „do očí bijící“. Pravděpodobně Vás ale soudní překladatel neodmítne, když nebudete chtít přeložit druhou stranu nějakého dokumentu, kde jsou jen nedůležité vysvětlivky k první straně (např. diplom, vysvědčení atd.)
Co dělá překladatel s grafickými prvky v textu?
Veškeré grafické prvky, které obsahuje výchozí dokument, je nutno v samotném ověřeném překladu pouze popsat, resp. opsat. Soudní překladatel nesmí tyto prvky reprodukovat, např. úřední razítka. Vypíše text (kurzívou) a popíše prvek, na němž se tento text nachází nachází.
Co soudní překladatel nepřekládá?
Jedná se nejčastěji o text, který je v jazyce, do něhož má soudní překlad vyhotovit (např. text notáře, který ověřoval pravost kopie již v cílovém jazyce). Dalším častým příkladem je text, který je multijazykový, tzn. obsahuje několik jazykových verzí (např. formuláře, které obsahují hlavní světové jazyky - angličtina, ruština, němčina, španělština). Soudní překladatel pak překládá pouze jeden jazyk, tedy ten, pro nějž je jmenován soudem.
Může se ale i stát, že text obsahuje několik jazykových verzí, které ovšem nejsou podobné. Pak musejí takový překlad vypracovat dva soudní překladatelé a každý z nich ručí za svou verzi.
Lze do překladu zasahovat?
Ano, hlavně tím, že soudního překladatele informujete o všech důležitých aspektech dokumentu, příp. mu poskytnete jiné podklady, které jsou pro vyhotovení ověřeného překladu zásadní. Můžete se také s překladatelem domluvit, že před svázáním si jej ještě pročtete a schválíte. Kontrolu podstatných údajů (např. osobní data) doporučujeme v každém případě!
Je kvalita soudních překladatelů 100%?
Není, bohužel. Na rozdíl od Slovenské republiky, kde jsou pro zájemce o razítko připraveny náročné zkoušky, Česká republika je ve jmenování soudním překladatelem vcelku benevolentní. Při získání razítka mají navíc Slováci uzákoněny pevné sazby, takže překladatelé či tlumočníci jsou opravdu dobře motivováni k dobrým výkonům (cca 500 Kč za 1 stranu).
České soudy nemají za úkol žadatele o razítko nijak jazykově a odborně prověřovat. Nezadávají se žádné zkušební překlady, neprovádějí se žádné srovnávací testy. Kvalita je tak zaručena pouze doložením stupně jazykového vzdělání. Soudu se mohou předložit i jiné podklady, např. doporučení z institucí, z praxe atd. To vše je ale otázkou konkrétních požadavků, které nejsou nijak povinné pro soud ani pro žadatele. Kvalita výstupních soudních překladů tak může v rámci České republiky být velice rozdílná.
Samozřejmě, každý soudní překladatel se bude snažit o co nejlepší výsledek. Vždyť za svůj ověřený překlad ručí svým majetkem a osobou. Žádný překladatel by přeci nechtěl, aby v jeho překladu byla chyba, kterou by došlo k poškození někoho druhého, k procesní chybě atd. No, ale ruku na srdce, vůle někdy nestačí a např. v případě ověření překladů náročných právních smluv musí mít překladatel opravdu špičkové znalosti. To samé si představte u technických překladů, např. certifikátů pro stroje či jiná zařízení.
Pokud dojde k poškození klienta chybným překladem, lze samozřejmě na soudním překladateli vymáhat náhradu škody. Pojištění soudních překladatelů v současnosti není v zákoně stanoveno, ale jelikož chybovat je lidské, doporučujeme u zásadních dokumentů hledat soudního překladatele, kteří pojištění mají.
Nedostatky soudních překladatelů
Níže zmiňujeme nedostatky nebo chyby, s nimiž se můžete setkat u soudních překladů:
1. Nepozornost při opisu – nesprávně opsaná jména, rodná čísla atd. mají samozřejmě jasné důsledky
2. Nesprávný formát – překladatel nezná nebo nedodržuje znění zákona o znalcích a tlumočnících, může dojít také k poškození originálu
3. Dvojí negace – některé jazyky používají pouze jednu negaci, čeština jich však má několik, může tedy dojít k obrácení významu
4. Doložka/razítko pro jiný jazyk – někteří soudní překladatelé mají razítko pro několik jazyků. Může se tak například stát, že překlad do ruštiny máte orazítkovaný razítkem pro angličtinu.
5. Nepřeložené části – např. razítko, notářské ověření, hůře čitelný text
