Jak asi víte, komunisté nedávno předložili návrh zákona (plný hrubek!) na zestátnění českého jazyka. To ale pro nás není nic zajímavého. Co by komunisté nechtěli zestátnit, že? Přesto se ale při této „rudé“ akci stalo něco pozoruhodného.
Nesmiřitelné tábory
Byly to reakce, které se prohnaly světem novin a internetu. Část jazykovědců se totiž začala vyjadřovat k současnému stavu českého jazyka a jeho budoucnosti. Tato vyjádření ale nebyla vůbec k pohlazení české duše. Naopak vybudila značnou část veřejnosti k vyhraněným komentářům.
Zjednodušeně řečeno: Na jedné straně se vytvořil tábor zastánců aktuálních pravidel jazyka. Tedy nic by se neměnilo. Každý ať se učí češtinu tak, jak se učila posledních 40 let.
Na straně druhé se vytvořil kmen, který naopak připouštěl zjednodušení Pravidel českého pravopisu. Mohly by se seškrtat dnes již málo používané tvary nebo příliš složité poučky.
Ke které straně se přidáte vy?
Možná by se od nás, překladatelů a korektorů, kteří milujeme jazyk, mělo očekávat, že budeme obhajovat tábor číslo jedna. Ale nechvátejte! Podívejte se na tento problém jinak:
1) Je změna jazyka a jeho pravidel vůbec možná?
2) Může se jazyk zakonzervovat na dlouhé časové období?
3) A kdy je ten správný čas na změnu jazyka a jeho pravidel?
4) Co je, a co není v rámci jazyka změna k lepšímu?
5) Znamenalo by zjednodušení pravidel neúctu k jazyku a snížení inteligence mladé generace?
Všechny jazyky trpí, i angličtina
Záměrně jsme v uvedených otázkách nepoužívali „český jazyk“, ale pouze „jazyk“. Ono totiž, když se podíváte do Evropy (a vůbec do světa), každý původní jazyk řeší ten samý problém. Globalizace strhává všechno. Je jako vlna tsunami. Ovlivňuje naprosto vše. Tedy i jazyky!
Není to tedy jen otázka českého jazyka. Mnozí si stěžují na angličtinu jako hlavního strůjce devastace. Že prý „zamořuje“ český jazyk. Ale ono to platí i naopak, okolní jazyky (včetně češtiny) zamořují zase angličtinu. Jako profesionální překladatelé vidíme, že angličtina, kterou většina Čechů používá, vůbec není angličtinou. Je to spíše „globální esperanto“, kterému všichni nějak rozumí, ale s původní angličtinou má pramálo společného.
Nakonec sama angličtina se mění. Doslova pod rukama! Její pravidla už „nejsou to, co bývala“. Při překladech z i do angličtiny si toho všímáme každý den a musíme jít v těchto jazykových trendech s dobou. To samé platí pro jazyky, jako je němčina, francouzština či maďarština. Příliv novotvarů a zjednodušení je zkrátka nevyhnutelný.
Mohou jazyky trpět?
Otázka ale zní, zda mohou jazyky trpět. Podle nás trpí spíše někteří lidé, kteří je používají a které k nim mají nějaký citový vztah. Jazyk sám o sobě trpět nemůže. Je ovládán a využíván lidmi. Dělá jen to, co chceme my. A k účelu, který potřebujeme.
Než se přidáme k jednotlivým skupinám, ujasněme si, co vlastně jazyk je. Potom pro nás bude jednodušší pochopit, co se s jazyky v globálním měřítku děje a jestli na ně máme vůbec nějaký vliv.
7 (ne)smrtelných definic jazyka
Definice #1 — Zbavte jazyk božství a svátosti.
Jakmile začne člověk něco zbožšťovat, přestává myslet rozumem, a je spíše zavalený emocemi. A jak dějiny poměrně často ukazují, tahle cesta je špatná! Když v sobě odstraníme citové vazby, které jsou postaveny spíše na mýtických představách, získáme jazyk v čisté podobě. Takové vysmejčení horkých hlav opravdu pomůže oběma skupinám zastánců. Teprve poté budeme moci vidět, jaké problémy jazyky mají a zda a do jaké míry je můžeme „zachránit“.
Definice #2 — Jazyka je nástroj lidských bytostí.
Za druhé bychom si měli definovat, co jazyk je. Co je podstatou každého lidského jazyka na této planetě? Asi se shodneme, že každý jazyk (anglický, francouzský, český atd.) je nástroj lidských bytostí. Tak jako lidé používají nůž, pluh nebo mobil, používají i jazyk. Je určen k nějakému účelu a ten účel plní. A dokud bude jazyk užitečným nástrojem, má zaručenou budoucnost.
Definice #3 — Účelem jazyka je dorozumívání.
Za třetí si definujme, k jakému účelu každý jazyk slouží. Proč se lidský jazyk vyvinul? Asi se shodneme, že každý jazyk slouží od počátků k dorozumívání mezi lidskými bytostmi – k předávání myšlenek, k porozumění citům druhých, k uvědomování si sebe sama, k analýze a vylepšování reality okolo nás, ke kulturnímu a sociálnímu obohacování se navzájem. A mohli bychom přidat tisíce dalších věcí.
Jazyk je stěžejním nástrojem ve vývoji a úspěchu homo sapiens sapiens. Bez něj bychom nebyli technologicky, vědecky, sociálně, kulturně apod. tam, kde jsme. A jak technologicky, vědecky, sociálně či kulturně rosteme, reaguje na to přirozeně i náš jazyk.
Definice #4 — Jazyk funguje správně, když nám rozumí správní lidé.
Za čtvrté, kdy víme, že nám tento nástroj slouží dobře, tedy ke svému účelu? Kdy víme, že tzv. funguje? Asi se shodneme, že jazyk slouží ke svému účelu dobře, když nám rozumí ti lidé, kteří chceme, aby nám rozuměli. V pravěku to byla tlupa 10 lidí, kteří spolu lovili. Ve starověku osada 100 lidí, kteří spolu hospodařili. Ve středověku a novověku to byli tisíce lidí, kteří ovládali určitá území.
Máte pravdu, je to řečeno hodně zjednodušeně. Ovšem dnes máme doslova před sebou miliardy lidí, s kterými můžeme být v kontaktu ihned a všude. To je změna par excellence! A také zásadně mění nejen způsoby dorozumívání a koexistence lidí, ale i jejich jazyk a jeho formu.
Definice #5 — Jazyk je dynamický nástroj, který se neustále mění.
Za páté, je jazyk ze své podstaty statický nástroj, nebo spíše dynamický? Asi se shodneme, že jazyk je ze své podstaty nástroj jednoznačně dynamický. Hranice jazyka neexistují, resp. určitě nejsou jednoznačně ohraničené. Má sice pravidla (a musí je ze své podstaty mít), ale i tato pravidla se dynamicky mění. Neexistuje období, kdy by se jazyk a jeho pravidla ve svém vývoji zastavily a ustrnuly. Srovnejte si češtinu a její pravidla z 20. let, 50. let, 70. let, 90. let a nyní. Nikdy jsme nemluvili jako naše babičky a naše vnoučata nikdy nebudou mluvit jako my.
Vidíme, že jazyk a jeho pravidla se přizpůsobují tomu, jak se mění chování lidských bytostí: jejich geografické přesuny, jejich sociální přesuny, změna stylu jejich práce, změna struktury jejich rodiny a přátel, změna jejich kulturní a technologické interakce apod. Vše, co se uděje v lidském světě, se automaticky odrazí i v našem jazyce. (V této souvislosti doporučujeme některé knihy Ludwiga Wittgensteina – filozofa jazyka.)
Definice #6 — S pravidly jazyka mají problém lidé napříč generacemi.
Za šesté, je (ne)znalost češtiny z aktuálního pravopisného pohledu záležitostí dětí a mladší generace? Každý den vidíme, že daný problém (ne)znalosti jazyka se týká všech generací! Vyřizujeme ve své komunikaci denně desítky e-mailů. Většinou komunikujeme se střední a starší generací a vidíme stejné chyby a nedbalosti jako u generace mladé. To, že bychom nechali zjednodušit pravidla, by mělo „důsledky“ pro všechny bez výjimky.
Ale bylo by dobré upozornit, že ke zjednodušení jazyka by nemělo dojít pro to, aby si jedna generace lidí ušetřila práci. Změna jazyka by měla nastat na základě jednoznačných výhod pro další vývoj a dorozumívání.
Definice #7 — Jazyk nemá ostré hranice a ze své podstaty se jedná o otevřený systém.
A poslední spíše zvířecí definice. Podle nás definici jazyka vystihuje perfektně slovo améba nebo améba (organizační struktura):
„Měňavka (též améba) je obecné pojmenování pro jednobuněčného eukaryota (zařaditelného mezi kořenonožce), který se pohybuje pomocí panožek. Název dostali podle schopnosti měnit svůj tvar při měňavkovitém (amébovitém) způsobu pohybu."
NEBO TAKÉ JINDE
"Améba je organizační struktura pojmenovaná podle stejnojmenného jednobuněčného organizmu, kterému se též říká měňavka. Jde o organismus, jehož tvar se neustále mění, čímž se zároveň pohybuje kupředu. Organizační struktura Améba má přitom s měňavkou mnoho společného. Hlavní výhodou této struktury je, že velké korporace nejsou, v porovnání s menšími podniky, schopny rychle inovovat, aniž by měly velké režijní náklady a ztratily část své flexibility. Améba proto přináší výhody malých firem pro víceméně libovolně velké společnosti."
Jazyk si najde svou cestu
V jednom velkolepém filmu od Stevena Spielberga zazněla úžasná věta: Příroda si vždycky najde svoji cestu. A přesně takový je i jazyk. Nezvladatelný tvor, kterého nikdo nezastaví.
Jazyk je nesmírně přizpůsobivý a tvarovatelný. To je ale jeho výhoda! Výhoda, která zásadně zvýhodnila lidstvo před jinými tvory. Pokud se jej pokusíme svázat, zakonzervovat a zkostnatět, nepovede se nám to. Pouze to zpomalí a zkomplikuje náš technologický, vědecký, sociální a kulturní vývoj.
Otevřeme proto horké hlavy a nechme jazyk jít svou cestou.
Autor: Tomáš Nezbeda
Ale tohle nemusí být úplný konec! Za 10 minut hravě přečtete další 3 úžasné články:
