Tři základní chyby v korekturách angličtiny

V níže uvedeném článku bychom rádi upozornili na 3 nejčastější chyby, které se vyskytují v překladech z/do angličtiny nebo jsou dokonce opomenuty v korekturách anglického jazyka. Tyto chyby, které se v anglických textech vyskytují, jsou záležitostí českého území a jsou výsledkem překladatelské branže mezi angličtinou a češtinou.

Čeští překladatelé je totiž mylně považují za bezpředmětné prohřešky (pokud je vůbec za prohřešky považují), které na výsledné dílo nemají vliv. Nicméně jak jsme již psali v článku Profesionální překladatel, dobrý překladatel musí znát nejen cizí jazyk, ale také jazyk mateřský. Pak taková drobnost, jako je překlad číslovek nebo ponechání či neponechání velkých písmen na začátku slov, bude viděna dosti závažněji.

Zápis číslovek

Překladatelé a korektoři často zapomínají na zásadní rozdíl mezi anglickým a českým zápisem číslovek. V případě, že se na tento rozdíl nezaměří, může to mít např. pro překlad manuálu nějakého zařízení, kde je spousta čísel, neblahé důsledky, které mohou obsluhu tohoto stroje pořádně zmást. Anglický pravopis zná sice také tečku a čárku v číslech, ale umisťuje je zcela odlišně než čeština.

Čárka se v angličtině používá v celých číslech na těchto pozicích: 7,246 nebo 1,358,975, v češtině to tedy znamená sedm tisíc dvěstěčtyřicetšest nebo jeden milion třistapadesátosm tisíc devětsetsedmdesátpět. Naopak zápis pro desetiny řeší angličtina tečkou, tedy 1.2 nebo 456.79, neboli v českém překladu jedna celá dva nebo čtyřistapadesátšest celá sedmdesátdevět. Překladatel a už vůbec korektor angličtiny by neměli na tento rozdíl nikdy zapomenout, ba měla by to být bezmyšlenkovitá samozřejmost.

Velká začáteční písmena v nadpisech

Velká písmena v nadpisech jsou dalším palčivým problémem, na který se zapomíná. Pojďme se podívat na pravidla...

Velká začáteční písmena obecně

V anglických textech naleznete velká písmena také u všeobecných pojmenování. Opět však dochází k tomu, že překladatelé a korektoři tento rozdíl mezi češtinou a angličtinou nevnímají. Pokud v překladech do angličtiny používají velká písmena u obecných pojmenování správně, pak v případě opačné jazykové kombinace, tzn. v překladech z angličtiny do češtiny, tomu tak není. Velmi často se kupříkladu stává, že anglická smlouva je přeložena do češtiny tak, že se ponechávají obecná pojmenování s velkým začátečním písmenem.

A tak v českých smlouvách přeložených z angličtiny pak nacházíte Dodavatel, Prodejce, Klient, Zákazník, Smlouva o prodeji, Výrobek i uprostřed věty a mohli bychom tak pokračovat do nekonečna. Z hlediska české gramatiky je to zásadní chyba, protože čeština tato slova považuje za obecná pojmenování a ta se s velkým písmenem píšou maximálně na začátku věty, nadpisu atd. Bohužel tyto prohřešky vůči češtině nejsou jen záležitostí smluv, ale také technických manuálů, ekonomických analýz atd.

Přínosný citát z diskuze:

Věra Peprníčková: „Dobrý den, uvádíte, že častým prohřeškem českých překladatelů z angličtiny do čestiny je ponechání velkých začátečních písmen u obecných názvů. Někdy je ale nutné to ve smlouvách ponechat, protože v anglických smlouvách je často odstavec uvádějící, že slova s velkými začátečními písmeny mají určitý definovaný význam.“

Závěr

Pokud jste překladatel, dávejte si prosím pozor na výše uvedená pravidla a snažte nevčleňovat anglické gramatické zásady do češtiny. "Dyť" ta krásná česká řeč je tak jedinečná a složitá, že nepotřebuje žádné anglické móresy. A naopak pokud překládáte do angličtiny nebo anglický text korektorujete, mějte před tímto globálním jazykem respekt, protože on není jazykem světa, ale jazykem Angličanů, kteří gramatiku jen tak měnit nechtějí.

No a pokud jste klient, nebojte se upozornit na výše uvedené prohřešky svého korektora či překladatele a trvejte na jejich opravě.