Tomáš (www.meriva-preklady.cz)
Co vlastně slovo korektura znamená a odkud pochází? Slovo korektura je odvozeno z latinského corriegere, které se do češtiny překládá jako opravovat. Korektura tedy v přeneseném smyslu znamená opravu či nápravu něčeho, co není ve správném stavu. Ač může být použití tohoto slova v českém jazyce mnohem širší, používá se převážně pro označení jazykové opravy psaného textu.
Korektor a jeho odborná znalost
Úkolem korektora je provést v rámci jazykové korektury v textu takové úpravy, aby splňoval veškerá pravidla daného jazyka – gramatika, stylistika, jednotnost, zacílení i formální stránka. Aby profesionální korektor mohl takovou úpravu textu provést, musí tato pravidla bravurně ovládat, musí mít bohatou slovní zásobu, musí mít přímý kontakt s aktuálním stavem jazyka a musí znát správná použití jazyka z hlediska různých kontextů.
Korektor a jeho praktická znalost
Nicméně nároky na profesionálního korektora jsou ještě v jiném ohledu. Někdo si možná řekne, že korektor text pouze pročte a případně opraví nějaké gramatické chyby. To je však zásadní omyl! Korektor nesmí text číst, ba dokonce jen přečíst. Korektor musí být především trpělivý, musí text důmyslně a pomalu procházet slovo za slovem a všímat si při každém slově souvislostí s celým textem. Velmi pomáhá, pokud si korektor text nahlas a pomalu předčítá. Pak je teprve korektura prováděna důsledně a profesionálně.
Korektor a jeho chyby
I korektoři jsou však jenom lidé, nikoliv roboti, a drobné chyby mohou uniknout i sebelepšímu korektorovi. Mějme tedy na korektory velké nároky (protože přeci po korektuře má být text 100% správně a připraven k použití), ale mějme také pochopení ve chvíli, kdy dojde k přehlédnutí drobného nedostatku v textu (což se ovšem nikdy nesmí stát zneužitelným pravidlem).
Korektor a jeho největší (neomluvitelné) hříchy
Každá chyba samozřejmě korektorovaný text „poškozuje“. Nicméně jak jsme již naznačili, korektor není robot ani automatický stroj, proto můžeme učinit určité rozdělení na „méně“ závažné chyby a „více“ závažné (správně samozřejmě závažnější) chyby.
„Méně“ závažnou chybou je opravdu a jen drobná chybička v odlehlé části textu, která byla přehlédnuta a nemá v textu soustavný charakter. Naopak „více“ závažnou chybou je samozřejmě pravopisná hrubka a pokud se navíc nachází ve viditelnější části textu, je to přímo děsivé.
Profesionální korektor NESMÍ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ přehlédnout chyby:
- v názvu, titulku, nadpisu
- v úvodu, úvodním odstavci (článku)
- v závěru, posledním odstavci (článku)
- ve slovech, která jsou zvýrazněna (barevně, tučně,…)
- u obrázku, tabulky, grafu
- v citacích
- u odrážek, číslování
- u uvedení zdroje
- u představení autora
- u odkazu na jiné stránky
- zkrátka u všeho, co nějakým způsobem z textu vystupuje.
Všechny výše uvedené části mají jedno společné, jsou nenáročné na dohledání a většinou se jedná o poměrně krátké úseky. Nicméně právě takovéto krátké úseky zajímají nejvíce čtenářů – „kontrolorů“. Z našich mnohaletých zkušeností důrazně doporučujeme, aby korektor právě tyto výše uvedené části před odevzdáním několikrát zkontrolovat. Není nic horšího, pokud se chyba vyskytne právě zde.
Korektura v PDF
Pokud provádíte korekturu v PDF pomocí funkce Poznámky či Zvýraznění, váš program pro zpracování PDF pravděpodobně nenabízí automatickou kontrolu pravopisu. Doporučujeme tedy na závěr korektury takový text zkopírovat do MS Word, který může odhalit případné přehlédnuté překlepy. Samozřejmě profesionální korektor nesmí na tento postup spoléhat, ale jedná se o rychlého a užitečného pomocníka, který může odhalit případné překlepy, chyby nebo ponechaná cizojazyčná písmena.
