Tomáš Nezbeda (www.meriva-preklady.cz)
Osobně nemám rád, když se říká, že ta „dnešní mládež“ stojí za starou belu, je hloupější, línější a slabší. Naopak se vždy snažím najít důvody, proč se nová generace zaměřuje na jiné věci než ta předchozí a zda náhodou není zdatnější v určitých jiných oblastech, pro danou dobu mnohem praktičtějších.
Problém generace
Nedávno jsme si se skupinou přátel povídali o znalostech češtiny u mladší a současné generace. Většině z nich se zdálo, že nová generace má docela značné problémy se znalostí českého pravopisu, s písemným vyjádřením, a dokonce s odesláním dopisů klasickou poštou.
To, že naše děti hloupnou, je v médiích velmi často diskutováno. Snadno lze dohledat články, které zhoršení podporují: Předškoláci kvůli elektronice hůře mluví, píšou i kreslí, naopak lze ale dohledat i články, které tento úsudek vyvracejí: Test školáků po 10 letech — zhoršení se nekoná. Osobně si myslím, že z hlediska přirozeného vývoje bude někde vědomostí ubývat, někde zase přibývat. Člověk zkrátka reaguje na souvislosti, které 21. století přináší. Ačkoliv se však jedná o přirozený vývoj, měli bychom si dát veliký pozor na záludnosti tohoto vývoje. Mohou totiž postihnout nejen naše jazykové dovednosti.
Technologie je naším umělým mozkem
Většina z nás bude vidět hlavní problém v počítačích a mobilech. Všude vládne autokorekce neboli automatická kontrola pravopisu. Existují dokonce speciální aplikace do smartphonů, které píší doslova za vás. Nad pravopisem psaného textu tak nemusíme vlastně moc přemýšlet. Program nám nabízí většinou správné varianty a ty jen intuitivně potvrzujeme. Kontrolu pravopisu známe již několik let i z textových editorů, jako je např. MS Word, a dnes nám gramatiku sledují při psaní e-mailů už i internetové prohlížeče, jako je např. Google Chrome.
Jistou nevýhodou těchto rádců je, že nad samotným pravopisem přestáváme přemýšlet. Spoléháme na externí program, umělého chytrého pomocníka, který rozhoduje za nás. Sice přemýšlíme nad obsahem, ale pravopisnou formu ponecháváme stranou. Zde jednoznačně dochází k ochabování pravopisných znalostí. Když pak najednou máte napsat něco důležitého sami bez automatického pravopisu, může to být problém.
Na druhé straně musíme říci, že nová generace musí zpracovávat násobně mnohem více informací než před deseti, dvaceti, padesáti, sto lety. Pokud ve své práci denně řešíme problémy, jejichž řešení ještě před dvaceti lety trvalo týdny či měsíce, nelze se divit, že si lidé prakticky pomáhají a dávají mozku prostor k jiným činnostem (a to napříč všemi obory).
Co zasévají naši rodiče?
Druhou záludností pro zhoršování jazykových znalostí češtiny jsme podle mého názoru my, rodiče. Často vidím případy dětí, kdy rodiče kvůli své intenzivní práci, svým výkonům, případně dokonce sledování Facebooku, odkládají své děti k televizím a tabletům, tedy předně ke sledování obrázků a videí. A určitě se shodneme, že při tomto typu zábavy značně trpí jazykové rozvíjení mladého mozku.
Myšlenky na druhém konci světa
Ani současní rodiče toho už moc nenačtou, vlastně si ani nepovídají, žijí částečně mimo opravdovou realitu v obrázkovém světě smartphonů. Mlčky si vyťukáváme textíky (opravované autokorekcí) s někým vzdáleným často o naprosto nepotřebných věcech. Smutné je, že většinu dotyčných fyzicky neuvidíme ani jednou za rok a vlastně do našeho života nepatří. Co se děje doma, je pro některé z dospělých ani ne polovina naplnění. Přitom ti opravdu důležití sedí vedle nás a potřebují rozvíjení vztahu, a tedy i mluveného slova — jazyka.
Být stále online na oběžné dráze Facebooku
A když se podíváme blíže na onen Facebook, který střední i mladší generace doslova hltá? Z klasického textu jednoznačně přešel na video a obrázky. Novým hitem, který Facebook dovedl ad absurdum, je pak podbarvený, v podstatě obrázkový text. Tam pravopis ani moc řešit nemusíte, barva jej přebije.
Instagram pak představuje v bleděmodrém totéž — obrázkový téměř beztextový shluk onlinového světa. Jen na okraj, ti pozorní si všimli, že je dnes vyvinuta „autokorekce“ vlastně i pro obrázky. Hezká fotografie dnes není výsadou pozorného oka. Fotku lze prohnat pár filtry a z průměrného záběru je rázem „líbivá“ fotka. Formu zde opět řeší umělá inteligence, nikoli samotná mysl tvůrce.
Naši a budoucí generaci tak ovládá zcela nová dimenze komunikace, která nemá v historii lidstva obdoby. Komunikujeme obrázky a videi, popřípadě heslovitými slovními sděleními s „neznámými“ lidmi.
Když čeští lídři neumí psát
Z hlediska jazykového jsou dalším důležitým problémem sami žurnalisté, příp. veřejně píšící „vlivní blogeři“. Tito „lídři psaného textu“ rozhodně nejdou příkladem a sami ve spisovné češtině selhávají. Texty po sobě asi moc nečtou, často mají překlepy, nevědí, co je interpunkce, používají nesmyslná nečeská slova... A přitom se mnohdy bijí do prsou, jak jsou pyšní na svoji vlast.
Dobré myšlenky a hrubky
U těchto „lídrů“ by rozhodně neměla fungovat jen autokorekce, ale jejich vlastní vnitřní znalost českého jazyka. Případně pokud chtějí předkládat své myšlenky veřejně, měli by si zajistit profesionální jazykovou korekturu. Není nic horšího než sepisování sebevědomých kárajících myšlenek, které ovšem obsahují několik děsivých hrubic.
Kde je jádro pudla?
A je tedy nasnadě se z výše uvedených důvodů ptát: Jaké máme právo po nové generaci a po svých dětech požadovat, aby měly kvalitní slovní a písemné vyjadřování? Kde se mají děti učit spisovné češtině a mít ji za základ své inteligence? A můžeme mít na novou generaci ještě vůbec stejné požadavky jako před dvaceti lety?
Kdo je bez viny?
Tuto dobu bych si dovolil označit (nejen z jazykového hlediska) za dobu autokorektivní. Přístroje a programy nás již ve spoustě ohledech značně korigují, opravují a usměrňují — zkrátka vezeme se na kočáře technologií. Umělá inteligence je zde a vejde postupem času ještě hlouběji do našich myslí. Možná tím v některých ohledech hloupneme a náš jazyk to může odnášet. Ale na druhou stranu musíme říct, že v některých ohledech získáváme. Je otázkou, z jakého úhlu se na daný problém díváme.
Nicméně nejsem zcela přesvědčen, že hledíme na novou generaci správně tím, že jí kritizujeme za jazykovou hloupost, když sami dospělí, rodiče a lídři, selhávají. Je pak otázkou, kdo by skutečně stál za zhoršením jazykových dovedností a pravopisu u mladší generace.
Zjednodušování je přirozené
Je samozřejmě dobře, když jazyková pravidla existují. Jsem ale osobně za to, aby se česká gramatika zjednodušovala a přizpůsobovala praktickým cílům vývoje moderní společnosti. Ono se tak v podstatě i děje. Jazykovědci na vývoj reagují, jde jen o to, zda dostatečně rychle. Tok a množství informací a úkolů se násobně zvyšuje a pravidla českého pravopisu by nás neměla brzdit.
