Spontální/spontánní — co je správně?

Spontální/spontánní aneb perlička českého pravopisu

Na naší facebookové stránce jsme se vás naposledy ptali, která písmena byste doplnili do vynechaných mezer: 

Věta: 
Jani, to jsi měla vidět!
Byly jsme jak utržené ze řetězu. Ta polštářová bitva byla naprosto spontá...ní. Ještě teď mám plnou pusu peří...

Správné řešení: 
Jani, to jsi měla vidět!
Byly jsme jak utržené ze řetězu. Ta polštářová bitva byla naprosto spontánní. Ještě teď mám plnou pusu peří...

Správné řešení: spontánní

V českém jazyce poměrně často spoléháme na to, jak daná slova slyšíme v ústním vyjádření. Pak ale existují slova záludná, která z mluvy svádí k napsání jiných písmen, než která jsou správná dle pravopisu. 

To je přesně případ slova spontánní, které při vyslovování nutí k vyřčení s L jako "spontální". Při korekturách češtiny na tento problém občas narazíme.

Vysvětlení slova spontánní 

Slovo spontánní je odvozeno od slova spontaneita, resp. spontánnost, které skloňujeme následovně:

České slovo spontánnost je zjevně odvozeno ze slova spontanieta. Angličtina používá spontaneity, v němčině nacházíme die Spontaneität/Spontanität. Původ tohoto slova je v pozdní latině: spontāne(us)., které je překládáno jako samovolný.

Příklady použití slova standard

• Jeho reakce na danou otázku byla spontánní a zároveň vyčerpávající.
• Při řešení tohoto úkolu bychom se měli držet při zemi a vynechat naši spontánnost.
• Děti byly, jsou a vždy budou spontánní.